Choď na obsah Choď na menu
 


15. 1. 2018

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curiová, rodená Maria Salomea Skłodowska (* 7. november 1867, Varšava, Poľsko – † 4. júl 1934, Passy, Francúzsko) bola významná poľská vedkyňa. Hoci sa narodila v Poľsku, väčšinu života a vedeckej kariéry strávila vo Francúzsku. V roku 1903 získala prvú Nobelovu cenu za fyziku, v roku 1911 druhú za chémiu.

K jej najväčším úspechom patrí:

  • teória rádioaktivity
  • technika delenia rádioaktívnych izotopov
  • objav dvoch nových chemických prvkov: rádia a polónia.

Pod jej osobným vedením boli taktiež uskutočnené prvé výskumy liečby rakoviny pomocou rádioaktivity na svete.

marie_curie_-nobel-chem-.pngDvakrát získala Nobelovu cenu za dosiahnuté vedecké výsledky. Prvýkrát v roku 1903 za fyziku spolu s manželom Pierrom Curie za výskumy javu nazývaného rádioaktivita, ktorý objavil Antoine Henri Becquerel, a druhýkrát v roku 1911 za chémiu za izoláciu čistého rádia a za objavenie dvoch chemických prvkov – rádia a polónia.

V roku 1891 Skłodowska urobila ako prvá žena v histórii prijímacie skúšky na fakultu fyziky a chémie parížskej Sorbonny. Cez deň študovala a po večeroch doučovala a zarábala si tak na živobytie. V roku 1893 získala licenciát a začala pracovať ako laborantka v priemyselnom laboratóriu Lippmanových závodov. Súčasne ďalej študovala na Sorbonne a druhý licenciát, z matematiky, získala v roku 1894.

V roku 1894 tiež spoznala svojho manžela Pierra Curie, ktorý bol v tej dobe doktorandom v laboratóriu Becquerela. Po Pierrovom doktoráte sa v roku 1895 vzali. Pierre bol bez vyznania a Maria bola nábožensky vlažná, preto mali civilnú svadbu, čo na nejaký čas viedlo k roztržke Marie s jej poľskou katolíckou rodinou.

Pierre odporučil Mariu Becquerelovi, ktorý jej ponúkol doktorandské štúdium pod svojím vedením. Becquerel jej navrhol zdanlivo neatraktívnu a dosť prácnu tému – zistiť, prečo rádioaktivita niektorých druhov uránovej rudy je omnoho vyššia, ako to vyplývalo z podielu čistého uránu v rude.

Maria, spočiatku s pomocou mladého chemika Andrého Louisa Debiernea, ktorý robil licenciát, začala náročnú prácu na delení uránovej rudy na jednotlivé chemické zlúčeniny a hľadala zlúčeninu, ktorá spôsobovala vysokú rádioaktivitu. Debiernea to skoro prestalo baviť a nahradil ho sám Pierre Curie. Výskumy po štyroch rokoch viedli najskôr k objavu polónia a potom omnoho rádioaktívnejšieho rádia (prvý gram rádia izolovala zo smolinca pochádzajúceho z českého Jáchymova). Výsledkom bolo aj vyjasnenie pravdepodobných príčin rádioaktivity – ako efektu pri rozpade atómových jadier.

Po získaní Nobelovej ceny sa Maria a Pierre náhle stali veľmi slávnymi. Sorbonna ponúkla Pierrovi miesto profesora a súhlasila so založením vlastného laboratória, v ktorom sa Maria stala vedúcou výskumu. V tomto čase porodila svoje dve dcéry Evu a Irenu. Dňa 19. apríla 1906 Pierra zrazil nákladný konský povoz a Maria tak stratila životného druha a spolupracovníka. Dňa 13. mája toho istého roku sa fakultná rada rozhodla zachovať katedru vytvorenú pre Pierra Curie a zverila ju Skłodowskej, spolu s riadením laboratória. V roku 1906 sa Maria stala prvou profesorkou fyziky na Sorbonne.

V roku 1911 získala svoju druhú Nobelovu cenu, vďaka ktorej presvedčila francúzsku vládu, aby vyčlenila prostriedky na vytvorenie nezávislého Ústavu pre rádium (Institut du radium), ktorý bol zriadený v roku 1914 a v ktorom sa uskutočňovali výskumy z oblasti chémie, fyziky a medicíny. Tento ústav sa stal liahňou nositeľov Nobelových cien – vyšli z neho ešte štyria laureáti Nobelovej ceny, medzi nimi aj Mariina dcéra Irène Joliotová-Curiová a jej zať Frédéric Joliot-Curie.

Počas prvej svetovej vojny sa Curiová stala šéfkou vojenskej lekárskej bunky, ktorá sa zaoberala organizáciou poľných röntgenografických staníc, ktoré spolu vyšetrili viac ako 3 milióny prípadov zranení francúzskych vojakov.

Po vojne Curiová naďalej viedla Ústav pre rádium v Paríži a zároveň cestovala po svete, kde pomáhala vďaka svojej nadácii zakladať lekárske ústavy pre liečbu rakoviny. V roku 1932 s pomocou poľského prezidenta Moścického bol jeden z takýchto inštitútov založený vo Varšave. Prvým vedúcim sa stala Mariina sestra Bronisława, ktorá kedysi Mariu presvedčila, aby išla za ňou študovať do Paríža. U Marie Curiovej na ústave tiež dva roky študoval František Běhounek (v rokoch 1920 – 1922), ktorý po návrate skúmal rádioaktivitu v jáchymovských baniach. V roku 1925 Marie Curiová sfárala do bane Svornost v Jáchymove.

Naposledy navštívila Marie Curie-Skłodowská rodné Polsko v první polovině roku 1934. Několik měsíců nato zemřela dne 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz v Passy, Haute-Savoie na aplastickou anémii, nedostatečnou tvorbu všech krevních elementů způsobenou pravděpodobně dlouhým vystavováním se radioaktivnímu záření. V posledním roce života pracovala na knize Radioaktivita, která vyšla posmrtně roku 1935.

Ničivé účinky radioaktivního záření nebyly v její době ještě známy, a tak všechna práce byla vykonávána bez nezbytných bezpečnostních opatření používaných až dlouho po její smrti. Zkumavky obsahující radioaktivní izotopy tak například nosila po kapsách a uschovávala v psacím stole, poukazujíc na pozoruhodné slabé světlo, které látky ve tmě vydávaly. Rentgenovým paprskům se též nepřetržitě vystavovala během prací v radiologických odděleních polních nemocnic během války. Přestože však toto dlouhodobé působení způsobilo jak její špatný zrak, tak smrt, nikdy vlastně na zdravotní riziko manipulace s radioaktivními látkami nepřišla.

Pohřbena byla na hřbitově v Sceaux po boku svého manžela Pierra a po 60 letech r. 1995 byly jejich ostatky společně převezeny a uloženy do Panthéonu v Paříži, díky čemuž se stala první ženou pohřbenou v Panthéonu za vlastní zásluhy.

Kvůli vysokým hladinám radioaktivní kontaminace jsou Mariiny originální spisy z 90. let 19. století stále považovány za zdraví nebezpečné. Radioaktivní je dokonce i její osobní kuchařka, všechny materiály jsou proto uschovány v olověných boxech a všichni, kteří do nich chtějí nahlédnout, musí povinně obléci ochranné oblečení. 

Hmatatelný i společenský dopad Mariiny práce významně přispěl k utvoření světa 20. a 21. století. Profesor Cornellské univerzity L. Pearce Williams píše:

„Výsledek Curiiny práce byl epochální. Radioaktivita radia byla tak velká, že nešla přehlédnout. Oponovala principu zachování energie a tím způsobila přehodnocení základů fyziky. Na experimentální úrovni přineslo objevení radia mužům jako Ernest Rutherford zdroje radioaktivity, s nimiž mohli zkoumat strukturu atomu. Jako výsledek Rutherfordových experimentů s alfa-zářením byl poprvé popsán nukleární model atomu. Medicíně nabídlo radioaktivní radium zbraň, se kterou mohla být úspěšně napadena rakovina.“

Nejen, že Mariina práce pomohla přehodnotit chemické a fyzikální teorie, ale měla i hluboký efekt na sociální sféru. Aby dosáhla svých vědeckých úspěchů, musela Marie Curie nejprve překonat zábrany, které jí byly kladeny ve vlasti i ve Francii kvůli jejímu ženskému pohlaví. Tento aspekt života a kariéry vědkyně je zdůrazněn v knize Francoise Girouda Marie Curie: Život, která pojímá Mariinu roli jako vzor feminismu.

Marie Curie-Skłodowská byla známá pro svoji upřímnost a střídmý životní styl. Dostala například malé stipendium (1893) a jakmile si vydělala nějaké peníze, vrátila jej (1897). Většinu finančních prostředků první Nobelovy ceny darovala rodině, přátelům, studentům a výzkumným spolkům. Výjimečné rozhodnutí učinila také v případě procesu izolace radia, který nenechala patentovat, aby tak další výzkumníci nemuseli za použití postupu platit. Vždy trvala na tom, aby finanční odměny a ceny byly dávány raději vědeckým institucím, než jí samotné, a spolu s manželem ocenění často odmítali. Albert Einstein poznamenal, že Marie Curie-Skłodowská byla snad jedinou osobou, kterou nezkorumpovala sláva.

Pierre a Marie Curie
pierre_and_marie_curie.jpg

Sarkofág Pierra a Marie Curie v pařížském Panthéonu (Francie)
0011144.jpg
Autor: Rémih – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19383995

Zdroje: Wikipédia, Wikipedie