Choď na obsah Choď na menu
 


20. 7. 2018

Karel Kryl ... básník s kytarou

► Tento článok je o človeku, ktorého si vážim, lebo sa vzoprel tomu, čomu sme sa my ostatní vzoprieť nedokázali. 
oddelovnik-----600.jpg

kkk001.pngKarel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov, někdy také mylně uváděn Pasov) byl československý písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě komentoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně jeho dědečkem a Ferdinandem Scottim. Tiskárna Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl) vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků. V roce 1936 vyplatil Karel Kryl nejst. Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po záboru Sudet v roce 1938 našla rodina útočiště v Kroměříži, kde jeho děd Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (* 1943) a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly před zraky Karla, jeho sourozenců a rodičů rozbity a odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovského ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi armád pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály od roku 1966 v rozhlase (Anděl, Pieta, Salome, Tak vás tu máme (Bratři), Bílá Hora s varhanami a další). V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik Krylových písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka, (napoprvé byla druhá a další kolo dokonce vyhrála) která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Cítil se osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovaly a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí.

V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou MVDr. Dušana Sedláře a PhDr. Vlasty Sedlářové. D. Sedlář byl v letech 1959–1968 ředitelem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, V. Sedlářová byla ve stejné ZOO zaměstnána jako inspektorka chovu. V roce 1968 celá rodina odešla do emigrace. Manželství Karla Kryla a Evy Sedlářové po dvou letech skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy.

Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil.

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších exulantů a emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Písní Od Čadce k Dunaju (1991, album Monology), jako jeden z mála, otevřeně protestuje proti možnému rozpadu Československa. Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje například v básni Timur a jeho parta (červen 1990), písni Kádrují mě (z let 1988 a 1990), albu Monology (1992), písni Demokracie (květen 1993) a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytl Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat. Toto však již v době vydání knihy nebylo aktuální, Karel Kryl se k situaci v Česku a na Slovensku vyjadřoval i nadále.

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově[1] ve věku nedožitých 50 let; dva dny předtím byl ještě v Praze. Dokument České televize Příběhy slavných: Občan Karel Kryl uvedl omylem za místo úmrtí Pasov. Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze. Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

kkk002.jpg
Autor: Jiří Janíček - Vlastní dílo, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4272781

Zdroj: Wikipedie

oddelovnik-----600.jpg

Karel Kryl

kkk003.jpgKarel Kryl působil v exilu více než dvě desítky let a patřil k nejvýznačnějším exponentům anti-komunistického odporu. Na rozsáhlé „černé listině“ nejvíce nežádoucích osob figuroval hned na třetím místě (za Pavlem Tigridem a Zdeňkem Mlynářem).

Natočil několik gramodesek: Rakovina (1969); Maškary (1970); reedice Bratříčku, zavírej vrátka (1971); Carmina resurrectionis (1974); Karavana mraků (1980); Plaváček (1983); Dopisy (1988). Desky se mimo jiné pašovaly (či ilegálně s jinými přebaly) zasílaly do Československa. Krylovy písně byly pravidelně vysílány na vlnách RFE i dalších stanic, protože byly doma neobyčejně oblíbenx; komentáře, ale zejména songy se těšily nemalému zájmu a namnoze „zlidověly“.

V sedmdesátých až osmdesátých letech uskutečnil řadu koncertních turné pro krajanská sdružení: Anglie, USA, Kanada, Austrálie, Rakousko etc. Na mnichovské univerzitě studoval dějiny umění a žurnalistiku (1973-1979). Po listopadu 1989 se jako jeden z prvních exulantů vrátil zpět, ale československé úřady mu odmítly vydat pas (resp. potvrdit státní občanství). Německé úřady mu naopak pas odebraly, neboť pominuly důvody k politickému azylu.

Byl jednou z nejpopulárnějších osobností veřejného života. Ihned začal kritizovat nešvary nové vládnoucí garnitury, což mu v té době přinášelo většinou nepochopení. V masmédiích hojně vycházely jeho politické komentáře, satiry, interview, natočeno bylo několik filmových dokumentů. Ve velké míře koncertoval, natáčel nové songy: CD Tekuté písky (1990); Monology (1992); publikoval literární díla, například Mladá fronta vydala ve stotisícovém nákladu Kníšku Karla Kryla (1990); „Lot (Nepublikované verše autorem opuštěné na podzim L. P. 1989“ vydal Spolek českých bibliofilů, Praha 1990; bibliofilii Sněhurka v hadřících (1992); vyšlo i několik samostatných písňových sborníků, překlady písní do polštiny aj. Z Mnichova se K. Kryl přestěhoval blíž k hranicím, nejprve do Waldkirchenu a nakonec do Passova. Z těchto míst jezdil na pravidelná, rozsáhlá turné po České republice i Slovensku. Zemřel v Mnichově; pohřben je v břevnovském klášteře v Praze.

Zdroj: https://pisnicky-akordy.cz/karel-kryl/

oddelovnik-----600.jpg

Karel Kryl - Veličenstvo kat

1. V ponurém osvětlení gotického sálu
   kupčíci vyděšení hledí do misálů
   a houfec mordýřů si žádá požehnání,
   [: vždyť první z rytířů je Veličenstvo Kat. :]

2. Kněz-ďábel, co mši slouží, z oprátky má štolu,
   pod fialovou komží láhev vitriolu,
   pach síry z hmoždířů se valí k rudé kápi
   [: prvního z rytířů, hle: Veličenstvo Kat. :]

R: Na korouhvi státu je emblém s gilotinou,
   z ostnatýho drátu páchne to shnilotinou,
   v kraji hnízdí hejno krkavčí,
   lidu vládne mistr popravčí.

3. Král klečí před Satanem na žezlo se těší
   a lůza pod platanem radu moudrých věší
   a zástup kacířů se raduje a jásá,
   [: vždyť prvním z rytířů je Veličenstvo Kat. :]

4. Na rohu ulice vrah o morálce káže,
   před vraty věznice se procházejí stráže,
   z vojenských pancířů vstříc černý nápis hlásá,
   [: že prvním z rytířů je Veličenstvo Kat. :]

R: Nad palácem vlády ční prapor s gilotinou,
   děti mají rády kornouty se zmrzlinou,
   soudcové se na ně zlobili,
   zmrzlináře dětem zabili.

5. Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat,
   jak zakázali psát a zakázali zpívat,
   a bylo jim to málo, poručili dětem
   [: modlit se jak si přálo Veličenstvo Kat. :]

6. S úšklebkem Ďábel viděl pro každého podíl,
   syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil,
   jen motýl smrtihlav se nad tou zemí vznáší,
   [: kde v kruhu tupých hlav dlí Veličenstvo Kat. :]

Zdroj: YouTube